středa 30. srpna 2017

Jak to celé přežít a nezbláznit se (51)

"Snad nebudete jednou litovat"


Na začátek musím přiznat, že jsem sama trošku v šoku, už 51. díl mého psaní. Tohle jsem nečekala, že budu psát tak dlouho, ale to je život, ten si na nás vymyslí vždycky něco, o čem je snadné psát. Dnes to není sice po týdnu, jak jste zvyklí, ale zase je tu pro vás další pokračování. Někteří z vás jsou asi dost napnutí, jak jsem se rozhodla. Jestli jsem přistoupila na léčbu chemoterapií nebo ne...
Čtěte a uvidíte! Hezký večer


Prosinec 2015, neděle večer

Pořád jsem měla v hlavě ten velký otazník a mohla se mi přímo rozskočit. Jaké rozhodnutí udělat? Co bude pro mě nejlepší? Nikdo vám v této situaci nepomůže. Už to není jako ve školce nebo na základní škole, kde za vás rozhodují rodiče a případná vina a zodpovědnost je na jejich bedrech. Zvolit klasickou léčbu nebo věřit sobě samotné a bylinkám? Využila bych nápovědu, ale jakou? Je to 50:50, publikum  - rodina a nejbližší přátelé zhruba stejně, někdo pro a druzí proti chemu, ale co ještě zkusit přítele na telefonu?


Vytočila jsem svého milého francouze, ozvalo se: “Coucou mon amour, Cava”? Co mu pořád odpovídat, na to, jak se asi právě mám? Jasně, je to fráze ve zvyku před konverzací, ale mně v tomto nelehkém období už dost vytáčela. Uklidnila jsem se a řekla jsem, jak se cítím a že nevím co mám dělat, a pro co se rozhodnout. Dodal mi trošku síly a začal vykládat, že pročetl celou noc o marihuaně a hodně příběhů o léčbě konopím, a ač nesnáší kouření a halucinace, tak ať jdu do toho na plno, že mám jeho naprostou podporu. Řekl mi: “Konec konců chemoterapii můžeš začít brát kdykoliv, když zelená nezabere a já bude vždy s tebou, vždyť víš... v dobrém i zlém”. Tato slova vždycky potěší až vám vyhrknou slzy, ale je lepší mít vedle sebe silnou podporu, než jen lítost s očima raněné srny.


Přítel na telefonu mi dodal podporu k rozhodnutí. A já si zároveň vzpomněla na to, co jsem jednou říkala svému “kamarádovi do deště”, se kterým jsem chodila cvičit, do divadla a na večeře, když jsem byla single girl. Jednou jsme se bavili na téma: “Co by jsi dělal - dělala, kdyby ti někdo řekl, že máš před sebou 3 měsíce života?” Pamatuji si, že jeho odpověď byla taková, že by se snažil vyzkoušet cokoliv, co by ho uzdravilo. Moje odpověď byla jiná, možná pro některé z vás směšná, ale řekla jsem, že bych nikdy nechtěla umřít nemocná a zničená chemoterapií. Můj plán by byl, že bych sbalila do batohu pár věcí a vzala někoho, kdo mi bude dělat společnost a cestovat se mnou, a s kým si krásně užiji ty poslední tři měsíce ne zrovna nudného života. Tu představu jsem viděla i ve svých snech. Bílá pláž, azurové barvy oceánu, palmy a kokosy, malý batůžek na zádech, starosti za hlavou, hlava v písku, omytá slanou vodou a zvuky moře. Hlavně si ty poslední chvíle užít a nebrečet nad špatným koncem s kýblem v ruce.
V tuto chvíli jsem si řekla: “Tak, ty jsi tady mazala med kolem pusy, jako velká silačka a teď, když jsi v té pasti, tak najednou brečíš jak malá holka a nevíš, co máš dělat, Deniso?”. Tato vzpomínka mi dala sílu, k definitivnímu rozhodnutí.

Ráno jsem zvedla telefon a zavolala přímo svému onkologovi: “Dobrý den pane doktore, víte... já jsem hodně o víkendu přemýšlela o té vaší léčbě a rozhodla jsem se, že tu chemoterapii prostě nepodstoupím. Spolehnu se nejdřív sama na sebe a změním svůj život, a když nebude fungovat tohle, pak uvidím, ale nechci se léčit chemií, abych zničila své tělo a stejně se třeba neuzdravila.” Doktor se nejdřív zasmál a zeptal se mě, jestli jsem opravdu tak naivní a myslím to vážně? Tahle jeho věta mě ujistila ještě o 100% víc v mému rozhodnutí: “Samozřejmě, že to myslím vážně!”. Pak jeho hlas zvážněl a začal mluvit trochu hruběji: “ No, tak v tom případě, musím přepsat vaši lékařskou zprávu, že jste ODMÍTLA chemoterapii a vůbec, co jste udělala s tím receptem na léky? Vybrala jste je v lékárně?” Moje odpověď byla velmi rychlá: “Ne, recept jsem právě před chvílí roztrhala na titěrné kousky a už se nachází v odpadkovém koši.”. Ano, trošku jsem mu zalhala, recept jsem držela v druhé ruce a začala ho pomalu mačkat a usmívat se.


Poslední otázka doktora byla: “A radioterapii taky odmítnete?”
Tady už jsem ho asi překvapila a jistě odpověděla: “Ne, tu podstopím.”.

Doktor: “Dobře, tak přijďte na kontrolu za tři dny. Vezmeme vám krev a přepíšeme zprávu, ale myslím si, slečno, že vaše rozhodnutí není zrovna správné. Snad nebudete jednou litovat...

6 komentářů:

  1. Deniso, jsi silná a skláním se před tebou

    OdpovědětVymazat
  2. Pokud konopí, tak rozhodně ne kouřit. Když už tak vaporizovat. Na tvoji nemoc se používá velice koncentrovaný extrakt známý jako Fénixovi slzy, vyhledej si na webu. Ale nemůžeš spoléhat jen na jednu metodu. Chce to komplexní přístup. Myšlení, strava. Určitě zkus i autopatii. Autopatie.cz Přeju ti sílu vytrvat na tvojí cestě. Postavit se autoritě v bílém plášti chtělo hodně odvahy. Si moc statečná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čtěte dál a nepředbíhejte, časem se dozvíte víc. Když budete číst pozorně uvidíte, že se jednalo o rok 2015. Jinak děkuji za podporu.

      Vymazat
  3. Denisko Tvůj blog jsem objevila teprve nedávno díky dalšímu bojovníkovi Petrovi. Tvůj příběh mě natolik oslovil, že jsem všech 45 článků přelouskala během jediného dne. Po pár dílech jsem najednou měla pocit, že čtu knížku, nějaké sci-fi, než jsem se vrátila nohama na zem a uvědomila si, že je to vlastně realita, že tohle všechno se opravdu někomu stalo, že tohle všechno se děje krásné, milé slečně, která je stejně stará jako já. Po zbytek čtení jsem pak měla husinu po celém těle a nejedna slza mi ukápla. A tak to mám dosud..kdy každou středu netrpělivě čekám na další příběh a u čtení si můžu pěsti umačkat, aby už tam bylo konečně něco pozitivního. Deniso, klobouk dolů před Tebou, jsi neuvěřitelně silná a krásná bytost, myslím na Tebe a držím Ti palce na Tvé cestě k úplnému uzdravení. Ty to dáš!!! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Niki moc děkuji. Jsem ráda, že se ti líbí mé příběhy bohužel no někdy se v životě stane to co nechceme, ale vždycky je to upozornění na to, aby jsme otevřeli oči a něco změnili, tak jak to bylo u mě. Měj se krásně☺️✌��

      Vymazat