Nikdy nevíš, vedle koho se probudíš
Bylo asi před půlnocí, když jsem se začala pomalu probouzet do tmy. Těžkýma slepenýma očima jsem viděla jen pár světýlek a vnímala pípání nějakého stroje v mé blízkosti. Ležela jsem na iktovce...a pak to přišlo!
Než budu pokračovat ve svém příběhu, vysvětlím vám, co je to iktová jednotka (iktovka).
Jedná se o speciální oddělení, kde se pacientovi s cévní mozkovou příhodou věnuje intenzivní péče v co nejširším rozsahu a v co nejrychlejším možném čase. Právě čas hraje obrovskou roli při obnově funkcí, k jejichž poškození došlo v důsledku cévní mozkové příhody. V mém případě to rozhodně mozková příhoda - mrtvička nebyla, mě do tohoto stavu dostal Lexaurin ve spojení s Evženem, prostě si nesedli. Tak mě odvezli do hlídanější části neurologie, kde jsem samozřejmě byla jedním z nejmladších pacientů.
Ráda bych si řekla, že se mi to jen zdálo, ale byl to spíš horor v přímém přenosu. Ve chvíli, kdy “to zvíře” (rozuměj pacient), co leželo vedle mě, zjistilo, že jsem vzhůru...najednou začal cinkat kov o kov a lítaly velmi hrubé nadávky:
“Ty d-vko, ty k-rvo, ty č-bko já tě zabiju, slyšíš mě? Počkej až tě dostanu ty uvidíš”. Tato slova opakoval pořád dokola.
Asi větší šok, jsem v životě nezažila. Tohle byla třešnička na dortu celého šíleného dne. Probudíte se úplně mimo, na jiném pokoji, jiné posteli a vedle roztřepanýho chlapa připoutanýho kovovýma poutama, ke staré kovové nemocniční posteli. Bušil do ní jak zblázněnej a přitom nadával a řval, že vás zabije.
Pamatuji si, že jsem asi do minuty byla naprosto ze svého sjetého stavu zpátky, celá vystrašená a křičela jsem o pomoc, chtěla vyskočit z postele a utíkat, ale byla jsem napojená na přístroje a kapačku.
Pak doběhla sestra a říká: “Co se děje, slečno?” Jak kdyby to byla naprosto úplně normální věc. Říkám: Do p-dele, co je to vedle mě za nestvůru a kde to jsem? Proč mám na sobě všechny ty přístroje? Milion otázek. Sestra říká v poklidu: “Jo ten, no to je jen chlap v delirium tremens, je připoutaný k lůžku, musí se z toho dostat, ale nic vám neudělá, nebojte zítra bude v pohodě”.
Delirium tremens- psychoza alkoholiků, která vzniká při přerušení užívání alkoholu.
Říkám sestře: “No tak to v žádným případě okamžitě mě někam přestěhujte, tady vedle toho šílence ležet nebudu”. Sestra říká: “ No tak to bude dost těžký, slečno, půlka neurologie je v rekonstrukci a my vás nemáme kam jinam dát. To už jsem myslela, že půjdu do vývrtky a říkám: “To je mně úplně jedno, hoďte mě třeba na chodbu, ale já tady s tím alkáčem nebudu.”
Sestra obrátila oči, odpojila mě z přístrojů a vyvezla moji postel na chodbu a šla shánět nočního doktora, kam tedy “spratka” ubytují.
Za chvíli došel doktor a říká: “ Tak vás přesuneme na pokoj k jedné starší paní a řidiči kamionu, oba po mrtvičce. Je to dostačující”?
Ulevilo se mi a doktorův jedovatý akcent mně byl v tu chvíli úplně šumák. Říkám mu: “Děkuji větší luxus mít snad ani nemůžu”....
Když čtu povídání o iktovce v Bohunicích, musím jen souhlasit. Pobyla jsem si tam 2x, jednou 4 dny a podruhé jako bonus 14 dnů. Dnes už se tomu směji, ale mám přesně ty samé zážitky. Psal se rok 2008, mě bylo 27 a na iktovku mě převezli z krásného, čistého, luxusního KARIMu (ARO). Šok, stres, škaredé prostředí, nulová možnost spánku, prdící, chrochtající vietnamec z jedné strany, neustále se obnažující stařenka z druhé stany, hrozná nuda a uspěchané sestry. Také jsem žadonila o přesunutí, nebylo mi vyhověno, nabídli mi růžový bobmonek Lexaurinek, které mi způsobil opačnou reakci - vše jak ze zrychleného filmu. Šourala jsem se po chodbě a prosila o přesun v ordinaci nočního lékaře. Sestry ani nevěděli, že jsem se jim odplazila pryč. Nakonec mě převezli o pokojík blíž k sesterně do druhé mistnosti iktovky. Dobrý, no, až na to, že tam ležela mladá holka po mrtvici, naprosto ochrnutá a v noci totálně pokakaná. Stejně jak u Vás, sestry to neřešily. Spaly si v noci v křesle. Jelikož jsem kdysi pracovala u postižených lidí, zburcovala jsem je, nedalo se dýchat, znáte to moc dobře. Musely vstát a chudinku ji opravdu umývat.
OdpovědětVymazatDruhý pobyt byl podstatně lepší, po půl roce, opět z KARIM, ale to už člověk věděl, co ho čeká. Tentokrát 14 dnů, ale měli jsem už telku, aspoň něco :-). Sestry milejší, větší čistota, vymalováno a i pacienti tentokrát skoro vzorní. Nebo člověk už otupí a je vděčný, že vůbec žije? :-) držím palce, objevila jsem Vás včera, budu sledovat a čerpat z receptů. Strava udělá hodně. Také jsem ji změnila(ajurvéda) a ačkoliv nemám nádor ap, moc mi to pomohlo se uzdravit a zlepšit fyzický stav. Držím palce. Vy se také držte. Zdravím z Pálavy Ingrid.