“Pusu máš jak lžičku, prsa jak veverka uši a hubená si jak oteklá nit.”
Tak jsem tu zase pro vás s posledním středečním příběhem v tomto roce. Další necháme až na příští rok, do kterého bych vám chtěla popřát hlavně hodně zdraví. Protože to je ten nejvzácnější dar, který si ani za peníze nekoupíte, není samozřejmostí a začíná ho být nedostatek. A samozřejmě lásku a spokojenost, i od nich se totiž odráží to naše zdravíčko!!!
V tomto příběhu zůstaneme ještě chvíli na kardiologii a dozvíte se jaké nové překvapení na mě zase čekalo. Byl to trošku “drasťáček” a další posunutí hranic bolesti. Pokud chcete vědět, co se mi stalo tentokrát, čtěte dál.